sv. Theodor Studijský- Zahrada církve je zalévána těmi, které stíhají nejrůznější útrapy
Z listu svatého Theodora Studijského, opata, bratřím, kteří byli pro Krista vězněni v různých žalářích (Ep. 21: PG 99,1180-1181.1185) Zahrada církve je zalévána těmi, které stíhají nejrůznější útrapy Co znamená to, co teď prožíváme? Potěšení a radost, neboť nám byla dána milost podstoupit pro Krista mučednický zápas, neboť kvůli Božímu slovu nás dali do vězení a na mučidla, neboť pro Krista, toho, jenž za nás byl zbičován, ponížen a nakonec i ukřižován, byli jsme zasypáni ranami a urážkami. Kdo by nezpíval chválu? Kdo by neoslavoval? Východ se raduje, jásá Západ, plesá celá církev od všech čtyř stran světa. Ale proč mluvit jen o zemi? I samo nebe je plné radosti. Právem se tudíž raduji a těším spolu s vámi, bratři moji milovaní a vytoužení, moje radosti a koruno.1 A také vy se radujte a těšte se mnou. Ze všeho nejdříve si musíme říci jednu pravdu: že nejsme vystavováni utrpení a soužení do té míry, jak zamýšlejí a chtějí ti, kteří nás trýzní – neboť v takovém případě bychom ve zkoušce neobstáli – nýbrž jen do té míry, jakou dovolí Kristus. Ten řídí celý zápas a přitom zápolí spolu s námi; ten připustí ve svém spravedlivém rozhodování jenom zápasy podle míry a množství síly jednoho každého z nás. Svědkem toho je Pavel, když volá: Bůh je věrný! On nedopustí, abyste byli zkoušeni víc, než snesete. Když dopustí zkoušku, dá také prostředky, jak z ní vyjít, a sílu, jak ji snášet.2 Nuže bratři, vytrvat! Bůh už splétá věnce za vítězný zápas pro víru. Nestyďme se tedy za svědectví našemu Kristu. I teď je Boží církev zalévána mučednickou krví. A zalévají ji zvláště ti, kdo dosud zápasí a jsou stíháni různými útrapami. Svou krev jako by proléval každý, kdo je držen ve vězení, kdo je odloučen od ostatních, koho svírají úzkosti, komu není dáno vidět žádnou lidskou tvář, kdo je připravován o základní potřeby, kdo hladoví a žízní, kdo nespatří ani sluneční paprsek, kdo den ze dne hledí smrti v tvář, jak říká Pavel,3 kdo je každodenně zabíjen, jak zpívá David.4 Ale jestliže s Kristem zemřeme, budeme s ním i žít, jestliže vytrváme, budeme s ním i kralovat. Je to milost Boží, která si od dávných dob vyvoluje ty, kdo mají být Kristovými svědky; a tak z pokolení do pokolení vyvstávají noví mučedníci. Je nezbytné, aby přicházela pohoršení,6 řekl Kristus, aby vyvolení zazářili jako slunce7 a plevel byl zjevný jako noc. V tomto křivém a zvráceném čase buďme, bratři, jako hvězdy zářící do temné noci bludu, jak si nás Kristus vyvolil pro svou slávu, k chvále pravé víry. Stejně jako nám staří, tak i my těm, kdo přijdou po nás, poskytněme oporu a příklad k následování, abychom se v Kristův den mohli radovat. Kéž se vám nestane, o čem zpíváte v žalmu: Téměř již zakolísaly mé nohy, málem již uklouzly mé kroky, neboť jsem záviděl bezbožným.8 Vždyť to i ono jsem sám viděl. Ale kéž je vám spíš dáno slyšet, jak Pán říká: Jen na mě počkej, na den, kdy vstanu.9 A kdo vytrvá až do konce, bude spasen.10 1 Flp 4,1. 2 1 Kor 10,13. 3 Srov. 1 Kor 15,31. 4 Srov. Žl 44 (43),23. 5 2 Tim 2,11-12. 6 Srov. Mt 18,7. 7 Srov. Dan 12,3. 8 Žl 73 (72),2-3. 9 Sof 3,8. 10 Mk 13,13.
ŽIVOT CTIHODNÉHO THEODORA STUDITA (758-826) Památka: 24. listopad (11. listopadu dle církevního kalendáře) Svatý Theodor Vyznavač, igumen Studijského kláštera, se narodil v roce 758 v Konstantinopoli v rodině císařského výběrčího daní Fotina a jeho manželky Teoktisty, kteří byli zbožní křesťané. Svatý Theodor získal vynikající vzdělání od nejlepších řečníků, filozofů a teologů v hlavním městě. V té době byla v Byzantské říši rozšířena obrazoborecká hereze, kterou podporoval také bezbožný císař Konstantin Kopronymos (741–775). Císařovy názory byly v rozporu s náboženským přesvědčením Fotina, který byl horlivým zastáncem pravoslaví, a proto opustil státní službu. Později Theodorovi rodiče, po vzájemné dohodě, rozdali svůj majetek chudým, rozloučili se a přijali mnišské roucho. Jejich syn Theodor se brzy proslavil v hlavním městě svou účastí na četných disputacích o uctívání ikon. Svatý Theodor byl výmluvný řečník, ovládal terminologii a logiku filozofů a často debatoval s heretiky. Jeho znalosti Písma svatého a křesťanské nauky byly tak hluboké, že ho nikdo nedokázal přemoci. Sedmý ekumenický koncil ukončil neshody a přinesl církvi mír pod vládou císařovny Ireny. Koncil, jako nejvyšší autorita v životě církve, navždy odsoudil a odmítl obrazoborectví. Mezi otci koncilu byl i svatý Platon (5. dubna), strýc svatého Theodora, který po dlouhou dobu vedl asketický život na hoře Olympos. Tento starší monach, naplněný milostí Ducha svatého, na závěr koncilu povolal svého synovce Theodora a jeho bratry Josefa a Eutymia k mnišskému životu v pustině. Opustili Konstantinopol a odešli do Sakoudia poblíž Olymposu. Samota a krása tohoto místa, spolu s jeho obtížnou přístupností, se líbily staršímu mnichovi i jeho synovcům, a tak se rozhodli zde zůstat. Postavili chrám zasvěcený svatému Janovi Teologovi a postupně se začal počet mnichů zvyšovat. Tak vznikl klášter, jehož igumenem se stal svatý Platon. Život svatého Theodora byl skutečně asketický. Pracoval těžce a vykonával špinavou práci, přísně zachovával půsty a denně se zpovídal svému duchovnímu otci, starci Platonovi, kterému odhaloval všechny své skutky i myšlenky a plnil všechny jeho rady. Theodor si vyhradil čas na každodenní duchovní rozjímání, otevíral svou duši Bohu a neobtěžován pozemskými starostmi Mu přinášel mystickou modlitbu. Četl Písmo svaté a díla svatých otců, zejména spisy svatého Basila Velikého, které byly pokrmem pro jeho duši. Po několika letech mnišského života byl svatý Theodor podle vůle svého duchovního otce vysvěcen na kněze. Když svatý Platon zesnul, bratři jednomyslně zvolili svatého Theodora igumenem kláštera. Nemohl odporovat přání svého zpovědníka a přijal volbu bratří, avšak na sebe si uložil ještě větší asketické skutky. Ostatní vedl příkladem svého ctnostného života a vroucím otcovským vyučováním. Když císař porušil církevní kánony, události vně kláštera narušily klid v mnišských celách. Svatý Theodor statečně rozeslal dopis ostatním klášterům, ve kterém prohlásil císaře Konstantina VI. (780–797) za exkomunikovaného z církve pro zneužití křesťanských pravidel o manželství. Císař poslal svatého Theodora a deset jeho spolubratří do vyhnanství ve městě Soluň. Avšak i tam jeho hlas nadále obhajoval pravoslaví. Po návratu císařovny Ireny na trůn v roce 796 byl svatý Theodor osvobozen a stal se igumenem Studijského kláštera v Konstantinopoli, kde bylo jen dvanáct mnichů. Brzy obnovil a rozšířil klášter, který přitáhl přibližně tisíc mnichů toužících po jeho duchovním vedení. Svatý Theodor vytvořil klášterní pravidla, známá jako „Studijský řád“, která upravovala život v monastýru. Napsal také mnoho dopisů proti obrazoborcům. Za své dogmatické spisy, stejně jako za své kánony a tříódy, byl svatým Theoktistem nazván „ohnivým učitelem církve“. Když císař Nicefor uchvátil císařský trůn a sesadil zbožnou císařovnu Irenu, porušil rovněž církevní pravidla tím, že na vlastní autoritu znovu přijal do církve kněze, který byl dříve exkomunikován. Svatý Theodor znovu odsoudil císaře. Po mučení byl monach znovu poslán do vyhnanství, kde strávil více než dva roky. Svatý Theodor byl osvobozen laskavým a zbožným císařem Michaelem, který nastoupil na trůn po smrti Nicefora a jeho syna Staurikia během války proti barbarům. Jejich smrt svatý Theodor dlouho předpovídal. Aby císař Michael předešel občanské válce, abdikoval ve prospěch svého vojenského velitele Lva Arménského. Nový císař se ukázal jako obrazoborec. Hierarchové a učitelé církve se pokusili s bezbožným císařem rozumně promluvit, ale bez úspěchu. Lev zakázal uctívání svatých ikon a znesvěcoval je. Zarmoucen takovou nespravedlností, svatý Theodor a bratři uspořádali náboženské procesí kolem kláštera s ikonami nesenými vysoko nad hlavou, přičemž zpívali tropář ke Spasitelově ikoně „Neučiněné rukou“ (16. srpna). Císař hrozil světci smrtí, ale Theodor nadále povzbuzoval věřící v pravoslaví. Poté císař odsoudil svatého Theodora a jeho učedníka Mikuláše do vyhnanství, nejprve do Ilýrie na pevnost Metopa a později do Anatolie na místo zvané Bonias. I z vězení však vyznavač pokračoval ve svém boji proti herezi. Svatý Theodor a Mikuláš, sužovaní katy poslanými císařem do Boniasu, téměř bez jídla a pití, pokrytí ranami a téměř na pokraji smrti, vše snášeli s modlitbou a vděčností Bohu. V Smyrně, kam byli světci z Boniasu převezeni, svatý Theodor uzdravil vojenského velitele z těžké nemoci. Tento muž, císařův synovec, přijal ortodoxii, avšak později upadl zpět do hereze a zemřel strašlivou smrtí. Lev Arménský byl zavražděn svými vlastními vojáky a nahrazen stejně bezbožným, byť tolerantnějším císařem Michaelem II. Traulosem (Koktavým). Nový císař osvobodil všechny pravoslavné otce a vyznavače z vězení, avšak zakázal v hlavním městě uctívání ikon. Svatý Theodor se nechtěl vrátit do Konstantinopole, a tak se rozhodl usadit v Bithýnii na mysu Akrita, poblíž kostela svatého mučedníka Tryfona. Navzdory těžké nemoci sloužil svatý Theodor denně božskou liturgii a vyučoval bratry. Když předvídal svůj konec, svolal bratry a nabádal je, aby zachovali pravoslaví, ctili svaté ikony a dodržovali mnišská pravidla. Poté nařídil bratrům vzít svíce a zpívat kánon „Odešlé duši z těla“. Při zpěvu slov „Na Tvá ustanovení nikdy nezapomenu, neboť jimi jsem živ“ svatý Theodor zesnul v Pánu v roce 826. Ve stejnou hodinu svatý Hilarion z Dalmacie (6. června) spatřil vidění nebeského světla a uslyšel hlas: „To je duše svatého Theodora, který trpěl až k prolití krve pro svaté ikony, jež nyní odchází k Pánu.“ Svatý Theodor konal mnoho zázraků během svého života i po své smrti. Ti, kdo vzývali jeho jméno, byli zachráněni před požáry, útoky divokých zvířat a došli uzdravení – díky Bohu a svatému Theodorovi Studitskému. 26. ledna slavíme přenesení jeho ostatků z Chersonu do Konstantinopole v roce 845. Ti, kdo trpí žaludečními obtížemi, se obracejí s prosbou o pomoc ke svatému Theodorovi. Příspěvek fb, Pravoslavná církevní obec v Hodoníně
Jak Teodor předpověděl, císař Nikeforos zemřel na válečné výpravě a roku 811 se Teodor opět mohl vrátit do Konstantinopole. Jenže roku 813 nově zvolený císař Lev Arménský znovu rozpoutal ikonoklastické boje a pravověrný Teodor byl pro svůj odpor potřetí poslán do vyhnanství. Teprve císař Michael II. mu r. 820 povolil opětovný návrat do Konstantinopole. Teodor se pak ve zbytku svých let ještě znovu zasazoval za uznávání římského primátu a bojoval proti vměšování státu do záležitostí náboženství. Putoval přitom mezi kláštery v Bithynii, a když poblíž Konstantinopole roku 826 zemřel, zanechal větší množství asketických, liturgických a katechetických spisů. Za místo úmrtí se uvádějí ostrovy Princů, konkrétně dnešní Büyük a někde Calkite. Teodorovy ostatky byly roku 844 přeneseny do Konstantinopole. sv. Teodor Studita